Krkonošská 70 - David Vávra doběhl spokojeně poslední. Na trati se dopoval chmelovým ionťákem
Špindlerův Mlýn - Cíl, který veřejně deklaroval, se mu podařilo splnit. Herec a architekt David Vávra dojel se svojí pětičlennou hlídkou v běžkařském závodě Krkonošská 70 poslední. „Drželi jsme to, situaci jsme sledovali a nepřipustili, aby to bylo jinak," spokojeně vyprávěl v cíli.
HEREC A ARCHITEKT David Vávra si Krkonošskou 70 ohromně užil. „Mrzí mě, že hlídky nejsou desetičlenné, to by byla větší sranda," řekl. Na trati si vychutnal i relax na lehátku.
Obavy organizátorů, že do cíle ve Špindlerově Mlýně ve Svatém Petru nedorazí dříve než před stanoveným limitem, nenaplnil. Jeho parta Sklepovských sršáňů si zvolila padesátikilometrovou trať a zvládla ji za 7 hodin a 47 minut. Dojela o čtyři a půl hodiny déle než vítězové jejich kategorie z Maratonstavu Úpice...
„První moment, kde se to lámalo, byla Pražská bouda. To znamenalo hodinu v hospodě. Pak už bylo k našemu cíli blízko. Jakmile jsme si dali totéž na Klínovkách, tak už to bylo jasné," popisoval taktiku svého týmu na trati. „A ještě jsme se zdrželi na jedné občerstvovačce," vzpomněl si.
Jaké menu si nechali servírovat, nebylo těžké uhodnout. „Byli jsme při čaji a nejlepším iontovém nápoji s vyšším obsahem chmeloviny a polévce," prozradil David Vávra, který si závod viditelně užíval a kochal se krkonošskými panoramaty. „Taky jsem si poseděl v jednom lehátku," využil krásného počasí k příjemnému relaxu v průběhu závodu. „Bylo nádherně. Pro nás to byl prostě výlet. Veselý," lebedil si.
„Krkonošská 70 má široký rozptyl zážitků. Někdo se tahá na laně, jede o čas a vidí sníh fialově. My si to užíváme. Dokonce mě mrzí, že hlídky nejsou po deseti lidech. To by byla větší sranda," řekl a hned doplnil: „Tady jde hlavně o to, aby si lidi provětrali mozek."
David Vávra sice poctivě, téměř za osm hodin, projel padesátikilometrovou trať, nicméně ve výsledkové listině byste jeho jméno hledali marně. Použil totiž pseudonym a na startu se zapsal pod jménem Duck Valura. Ke známému recesistovi se přidali i další členové jeho týmu, takže sestava Sklepovských sršáňů vypadala na papíře takto: bratr Kojt, sestra Kojtová, Kropi Kropenáček, Karel Slavíček. „Aby bylo trochu více humoru," vysvětloval. „Fotbalisti mají svoje umělecký jména, tak co by běžci na lyžích neměli taky? Jméno Duck Valura jsem používal před třiceti lety jako kolážista," objasnil.
David Vávra patří mezi dlouholeté účastníky Krkonošské 70. „Jezdili jsme ji ještě v hluboké totalitě, už někdy v sedmdesátých letech. Pro mě je to tečka za sezonou. Závody, ve kterých se člověk trochu víc uštve, jsou jinde. Jel jsem i slavný Vasův běh, ale taková Jizerská 50 je daleko horší, protože to je motokros, nahoru dolů," uvedl ke svému běžkařskému závodění.
Ve Špindlerově Mlýně strávil celý týden, který načal nedělním matiné, přednáškou, při které rozebíral horskou architekturu, ale také tu brazilskou.
„Probíhala v nonstopu. Už třetí rok po sobě mě pozval spolek krkonošských lyžníků. Za dobré odpovědi dávám na přednáškách občas panáky," přiznal netradiční metodu.
„Ke Špindlu mám velký vztah, jezdím tam bez přerušení pětapadesát let. Nejdřív do odborářských zotavoven a nyní ke kamarádům. Celý týden jsem byl teď u známých. Bylo to super. Můžu kombinovat to, co mám rád, to znamená ráno sjezd, odpoledne běžky. A když je blbý počasí, tak sněžnice," vylíčil.
A bylo více zábavy nebo sportu? „Víte, já už nepiju. Takže sportu," rozesmál se David Vávra.
