Biatlonista Moravec jede Krkonošskou 70. U prvního ročníku byl lesník od Malacek

Legendární závod běžkařských hlídek Krkonošskou 70 pojede v sobotu bývalý biatlonista a trojnásobný olympijský medailista Ondřej Moravec. Spolu s ním vyrazí na hřebeny hor stovky účastníků.

Letos se koná 67. ročník. Podle čtvrtečních informací organizátorů z TJ Lokomotiva Trutnov se přihlásilo online způsobem 515 závodníků. Další se budou registrovat v sobotu ráno před startem v lyžařském areálu Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně. Většina absolvuje závod pětičlenných družstev na 70 kilometrů, v němž šestkrát v řadě vyhrál trutnovský tým Kasper Swix. Ondřej Moravec vyrazí na náročnou trať se silně sestaveným týmem Kalokagathia Aliance, který tvoří další bývalý biatlonista a reprezentační trenér Zdeněk Vítek či bývalý reprezentant v běhu na lyžích Martin Jakš.

Jet mohou i jednotlivci, pro které jsou vypsané tratě 50 a 25 km. Před dvěma lety startovalo 641 účastníků, loni se závod kvůli pandemii covidu nekonal.

Běžkařský maraton se uskutečnil poprvé v roce 1955 pod názvem Po hřebenech Krkonoš. Tehdy se jezdil v desetičlenných hlídkách. U prvního ročníku byl Alojz Čechotovský, někdejší lesník ze Špindlerova Mlýna a Dolního Dvora, dobrovolný člen Horské služby. Závodu se tenkrát zúčastnilo pět desetičlenných hlídek.

"Tolik lidí tehdy nejezdilo. Závod byl hodně náročný. Nebyla to žádná sranda. Start byl ve Špindlu, jelo se po hřebenech, poté na Černý Důl, na Hostinné. Několikrát se končilo na Zvičině, kam muselo přijet všech deset členů hlídky," vybavuje si Alojz Čechotovský, který startoval osmnáctkrát. Závod tehdy pořádal TJ Sokol Bílá Třemešná.

"Jezdil jsem za Slovan Špindlerův Mlýn. To byli číšníci, elektrikáři, lidi různých profesí. Trénovali nás Lukešovi. Pán byl skokanem na lyžích, reprezentantem a dělal vedoucího obchodního domu Hradečan, jeho paní dobře běhala. Tak nás vedli," říká rodák z vesničky Sološnica od slovenských Malacek, kterému je 90 let.

Čechotovský, známý lesník v Krkonoších, později uplatnil lyžařské dovednosti u filmu. Proslulá je jeho spolupráce se štábem, který natáčel komedii století S tebou mě baví svět. V Dolním Dvoře si filmaři s režisérkou Marií Poledňákovou vybrali chalupu, kam vyrazili tři tatínkové za zimním dobrodružstvím.

"Za Julia Satinského musel jezdit na běžkách někdo jiný. Takže zatímco jsme točili, jak chlapi jedou v noci lesem a padají u stromků na hubu, Satinský v chalupě popíjel borovičku. Lyžovat uměl jen Pavel Nový. Ten byl opravdu dobrý a nejodvážnější," vzpomíná na natáčení. Při něm působil jako technický poradce a odborník přes lyžování. "Herci byli divoši. Bylo to s nimi hezké, mám spoustu zážitků a hezké vzpomínky. Přineslo mi to přilepšení a ještě jsem si užil legraci. Hlavně po večeři v hotelu Morava v Dolním Dvoře to bylo vždycky veliké," vypravuje.

Nejvíc mu dal zabrat Pavel Nový. "To byl divočák! Nezapomenu do smrti na to, jak vzal z kuchyně velké hrnce, ve kterých se vařil čaj, a jezdil s nimi z kopce. Měl štěstí, že se nic nestalo, otevřený velký hrnec mu mohl rozříznout obličej. S Pavlem jsme se hodně spřátelili a byli poté v kontaktu," líčí bývalý lesník.

Mezi památné scény patří pád Václava Postráneckého do kadibudky nebo kočárek s Matýskem ujíždějící po sjezdovce. "Do kadibudky spadl jeden kluk z Horské služby ze Špindlu. Zvládl to bez zranění, bylo to tak narafičené. S kočárkem to bylo tak, že jsem ho držel přes kladku na silném rybářském vlasci. Připraveny byly tři řady chytačů," pamatuje si i po letech.

Václavu Postráneckému půjčoval lyžařské boty. "Měl stejnou nohu jako já. Boty mi ale zapomněl vrátit, proto jsem si pro ně tehdy přijel na Barrandov. Skončili jsme pak i s Pavlem Novým v hospodě," přidává historku.

Pěkně vzpomíná také na spolupráci s režisérkou Marií Poledňákovou. "Byla výborná. Už začátek u chalupy byl krásný. Ve sněhu bylo nastrkaných dvacet flašek šampaňského a říkala všem, co a jak chce udělat, a že by byla hrozně ráda, aby každý odvedl maximum."

Text: Deník/Jan Braun, Foto: Deník/Jaroslav Loskot